Blog

Sama moc dobře vím, o čem. A předem musím říci, že společnost mužů byla naprostá shoda náhod, jelikož v naší rodině je opravdu dívek pomálu. Narodila jsem se jako úplně první dítě. Když potom přišel na svět můj mladší bráška, vůbec jsme se nedokázali snést. Tenkrát bych dala vše za to, abych měla mladší sestřičku, kterou bych mohla česat, hrát si s ní a oblékat ji do svých starých šatů.

Postupem času jsem si prostě zvykla, že místo toho se bude s mladším sourozencem prát, budeme hrát na bojovníky a neustále budu z postele vytvářet válečný bunkr. Tak nějak mě tento styl trávení volného času nadchl. Když jsem pak trochu vyrostla a začala vnímat ostatní členy rodiny víc a víc, zjistila jsem, že jsem v širokém okruhu vážně jediné děvče (nepočítaje babičky, tety a maminky). S bratranci jsme hrávali na Kobru 11, v lese jsme hráli střílečky a o Vánocích jsem s nimi chodila hledat Ježíška, místo toho, abych doma pomohla s přípravou štědrovečerní večeře.
Má školní léta se nesla ve znamení hádek s ostatními děvčaty. Byla jsem vždy ta, která se raději přidala na stranu chlapců, dělala jsem průšvihy a o přestávkách jsem s nimi chodila hrát do tělocvičny vybíjenou.  Milovala jsem jejich svět a jejich pohled na svět. Nedokázala jsem si představit, že bych se měla zajímat o líčení, vlasy nebo módu.
Zlom přišel na gymnáziu. Našla jsem si toho nejlepšího kamaráda, ale začala jsem se bavit víc a víc s děvčaty, začala jsem se chovat jako dívka a zjistila jsem, že mě to baví a cítím se lépe upravená, než celá v mikině od listí a mechu. A že si také ráda nalakuji nehty a dám masku na obličej, zatímco budu koukat na Román pro ženy.

Pokud tedy i Vy vyrůstáte s chlapci, nakonec zjistíte, že Vám to spoustu dá. Je jen důležité se umět někdy zachovat jako typická holka. Občas je to prostě potřeba!

Sama moc dobře vím, o čem. A předem musím říci, že společnost mužů byla naprostá shoda náhod, jelikož v naší rodině je opravdu dívek pomálu. Narodila jsem se jako úplně první dítě. Když potom přišel na svět můj mladší bráška, vůbec jsme se nedokázali snést. Tenkrát bych dala vše za to, abych měla mladší sestřičku, kterou bych mohla česat, hrát si s ní a oblékat ji do svých starých šatů.

Postupem času jsem si prostě zvykla, že místo toho se bude s mladším sourozencem prát, budeme hrát na bojovníky a neustále budu z postele vytvářet válečný bunkr. Tak nějak mě tento styl trávení volného času nadchl. Když jsem pak trochu vyrostla a začala vnímat ostatní členy rodiny víc a víc, zjistila jsem, že jsem v širokém okruhu vážně jediné děvče (nepočítaje babičky, tety a maminky). S bratranci jsme hrávali na Kobru 11, v lese jsme hráli střílečky a o Vánocích jsem s nimi chodila hledat Ježíška, místo toho, abych doma pomohla s přípravou štědrovečerní večeře.
Má školní léta se nesla ve znamení hádek s ostatními děvčaty. Byla jsem vždy ta, která se raději přidala na stranu chlapců, dělala jsem průšvihy a o přestávkách jsem s nimi chodila hrát do tělocvičny vybíjenou.  Milovala jsem jejich svět a jejich pohled na svět. Nedokázala jsem si představit, že bych se měla zajímat o líčení, vlasy nebo módu.
Zlom přišel na gymnáziu. Našla jsem si toho nejlepšího kamaráda, ale začala jsem se bavit víc a víc s děvčaty, začala jsem se chovat jako dívka a zjistila jsem, že mě to baví a cítím se lépe upravená, než celá v mikině od listí a mechu. A že si také ráda nalakuji nehty a dám masku na obličej, zatímco budu koukat na Román pro ženy.

Pokud tedy i Vy vyrůstáte s chlapci, nakonec zjistíte, že Vám to spoustu dá. Je jen důležité se umět někdy zachovat jako typická holka. Občas je to prostě potřeba!

Sama moc dobře vím, o čem. A předem musím říci, že společnost mužů byla naprostá shoda náhod, jelikož v naší rodině je opravdu dívek pomálu. Narodila jsem se jako úplně první dítě. Když potom přišel na svět můj mladší bráška, vůbec jsme se nedokázali snést. Tenkrát bych dala vše za to, abych měla mladší sestřičku, kterou bych mohla česat, hrát si s ní a oblékat ji do svých starých šatů.

Postupem času jsem si prostě zvykla, že místo toho se bude s mladším sourozencem prát, budeme hrát na bojovníky a neustále budu z postele vytvářet válečný bunkr. Tak nějak mě tento styl trávení volného času nadchl. Když jsem pak trochu vyrostla a začala vnímat ostatní členy rodiny víc a víc, zjistila jsem, že jsem v širokém okruhu vážně jediné děvče (nepočítaje babičky, tety a maminky). S bratranci jsme hrávali na Kobru 11, v lese jsme hráli střílečky a o Vánocích jsem s nimi chodila hledat Ježíška, místo toho, abych doma pomohla s přípravou štědrovečerní večeře.
Má školní léta se nesla ve znamení hádek s ostatními děvčaty. Byla jsem vždy ta, která se raději přidala na stranu chlapců, dělala jsem průšvihy a o přestávkách jsem s nimi chodila hrát do tělocvičny vybíjenou.  Milovala jsem jejich svět a jejich pohled na svět. Nedokázala jsem si představit, že bych se měla zajímat o líčení, vlasy nebo módu.
Zlom přišel na gymnáziu. Našla jsem si toho nejlepšího kamaráda, ale začala jsem se bavit víc a víc s děvčaty, začala jsem se chovat jako dívka a zjistila jsem, že mě to baví a cítím se lépe upravená, než celá v mikině od listí a mechu. A že si také ráda nalakuji nehty a dám masku na obličej, zatímco budu koukat na Román pro ženy.

Pokud tedy i Vy vyrůstáte s chlapci, nakonec zjistíte, že Vám to spoustu dá. Je jen důležité se umět někdy zachovat jako typická holka. Občas je to prostě potřeba!

Sama moc dobře vím, o čem. A předem musím říci, že společnost mužů byla naprostá shoda náhod, jelikož v naší rodině je opravdu dívek pomálu. Narodila jsem se jako úplně první dítě. Když potom přišel na svět můj mladší bráška, vůbec jsme se nedokázali snést. Tenkrát bych dala vše za to, abych měla mladší sestřičku, kterou bych mohla česat, hrát si s ní a oblékat ji do svých starých šatů.

Postupem času jsem si prostě zvykla, že místo toho se bude s mladším sourozencem prát, budeme hrát na bojovníky a neustále budu z postele vytvářet válečný bunkr. Tak nějak mě tento styl trávení volného času nadchl. Když jsem pak trochu vyrostla a začala vnímat ostatní členy rodiny víc a víc, zjistila jsem, že jsem v širokém okruhu vážně jediné děvče (nepočítaje babičky, tety a maminky). S bratranci jsme hrávali na Kobru 11, v lese jsme hráli střílečky a o Vánocích jsem s nimi chodila hledat Ježíška, místo toho, abych doma pomohla s přípravou štědrovečerní večeře.
Má školní léta se nesla ve znamení hádek s ostatními děvčaty. Byla jsem vždy ta, která se raději přidala na stranu chlapců, dělala jsem průšvihy a o přestávkách jsem s nimi chodila hrát do tělocvičny vybíjenou.  Milovala jsem jejich svět a jejich pohled na svět. Nedokázala jsem si představit, že bych se měla zajímat o líčení, vlasy nebo módu.
Zlom přišel na gymnáziu. Našla jsem si toho nejlepšího kamaráda, ale začala jsem se bavit víc a víc s děvčaty, začala jsem se chovat jako dívka a zjistila jsem, že mě to baví a cítím se lépe upravená, než celá v mikině od listí a mechu. A že si také ráda nalakuji nehty a dám masku na obličej, zatímco budu koukat na Román pro ženy.

Pokud tedy i Vy vyrůstáte s chlapci, nakonec zjistíte, že Vám to spoustu dá. Je jen důležité se umět někdy zachovat jako typická holka. Občas je to prostě potřeba!

Sama moc dobře vím, o čem. A předem musím říci, že společnost mužů byla naprostá shoda náhod, jelikož v naší rodině je opravdu dívek pomálu. Narodila jsem se jako úplně první dítě. Když potom přišel na svět můj mladší bráška, vůbec jsme se nedokázali snést. Tenkrát bych dala vše za to, abych měla mladší sestřičku, kterou bych mohla česat, hrát si s ní a oblékat ji do svých starých šatů.

Postupem času jsem si prostě zvykla, že místo toho se bude s mladším sourozencem prát, budeme hrát na bojovníky a neustále budu z postele vytvářet válečný bunkr. Tak nějak mě tento styl trávení volného času nadchl. Když jsem pak trochu vyrostla a začala vnímat ostatní členy rodiny víc a víc, zjistila jsem, že jsem v širokém okruhu vážně jediné děvče (nepočítaje babičky, tety a maminky). S bratranci jsme hrávali na Kobru 11, v lese jsme hráli střílečky a o Vánocích jsem s nimi chodila hledat Ježíška, místo toho, abych doma pomohla s přípravou štědrovečerní večeře.
Má školní léta se nesla ve znamení hádek s ostatními děvčaty. Byla jsem vždy ta, která se raději přidala na stranu chlapců, dělala jsem průšvihy a o přestávkách jsem s nimi chodila hrát do tělocvičny vybíjenou.  Milovala jsem jejich svět a jejich pohled na svět. Nedokázala jsem si představit, že bych se měla zajímat o líčení, vlasy nebo módu.
Zlom přišel na gymnáziu. Našla jsem si toho nejlepšího kamaráda, ale začala jsem se bavit víc a víc s děvčaty, začala jsem se chovat jako dívka a zjistila jsem, že mě to baví a cítím se lépe upravená, než celá v mikině od listí a mechu. A že si také ráda nalakuji nehty a dám masku na obličej, zatímco budu koukat na Román pro ženy.

Pokud tedy i Vy vyrůstáte s chlapci, nakonec zjistíte, že Vám to spoustu dá. Je jen důležité se umět někdy zachovat jako typická holka. Občas je to prostě potřeba!

Sama moc dobře vím, o čem. A předem musím říci, že společnost mužů byla naprostá shoda náhod, jelikož v naší rodině je opravdu dívek pomálu. Narodila jsem se jako úplně první dítě. Když potom přišel na svět můj mladší bráška, vůbec jsme se nedokázali snést. Tenkrát bych dala vše za to, abych měla mladší sestřičku, kterou bych mohla česat, hrát si s ní a oblékat ji do svých starých šatů.

Postupem času jsem si prostě zvykla, že místo toho se bude s mladším sourozencem prát, budeme hrát na bojovníky a neustále budu z postele vytvářet válečný bunkr. Tak nějak mě tento styl trávení volného času nadchl. Když jsem pak trochu vyrostla a začala vnímat ostatní členy rodiny víc a víc, zjistila jsem, že jsem v širokém okruhu vážně jediné děvče (nepočítaje babičky, tety a maminky). S bratranci jsme hrávali na Kobru 11, v lese jsme hráli střílečky a o Vánocích jsem s nimi chodila hledat Ježíška, místo toho, abych doma pomohla s přípravou štědrovečerní večeře.
Má školní léta se nesla ve znamení hádek s ostatními děvčaty. Byla jsem vždy ta, která se raději přidala na stranu chlapců, dělala jsem průšvihy a o přestávkách jsem s nimi chodila hrát do tělocvičny vybíjenou.  Milovala jsem jejich svět a jejich pohled na svět. Nedokázala jsem si představit, že bych se měla zajímat o líčení, vlasy nebo módu.
Zlom přišel na gymnáziu. Našla jsem si toho nejlepšího kamaráda, ale začala jsem se bavit víc a víc s děvčaty, začala jsem se chovat jako dívka a zjistila jsem, že mě to baví a cítím se lépe upravená, než celá v mikině od listí a mechu. A že si také ráda nalakuji nehty a dám masku na obličej, zatímco budu koukat na Román pro ženy.

Pokud tedy i Vy vyrůstáte s chlapci, nakonec zjistíte, že Vám to spoustu dá. Je jen důležité se umět někdy zachovat jako typická holka. Občas je to prostě potřeba!

Sama moc dobře vím, o čem. A předem musím říci, že společnost mužů byla naprostá shoda náhod, jelikož v naší rodině je opravdu dívek pomálu. Narodila jsem se jako úplně první dítě. Když potom přišel na svět můj mladší bráška, vůbec jsme se nedokázali snést. Tenkrát bych dala vše za to, abych měla mladší sestřičku, kterou bych mohla česat, hrát si s ní a oblékat ji do svých starých šatů.

Postupem času jsem si prostě zvykla, že místo toho se bude s mladším sourozencem prát, budeme hrát na bojovníky a neustále budu z postele vytvářet válečný bunkr. Tak nějak mě tento styl trávení volného času nadchl. Když jsem pak trochu vyrostla a začala vnímat ostatní členy rodiny víc a víc, zjistila jsem, že jsem v širokém okruhu vážně jediné děvče (nepočítaje babičky, tety a maminky). S bratranci jsme hrávali na Kobru 11, v lese jsme hráli střílečky a o Vánocích jsem s nimi chodila hledat Ježíška, místo toho, abych doma pomohla s přípravou štědrovečerní večeře.
Má školní léta se nesla ve znamení hádek s ostatními děvčaty. Byla jsem vždy ta, která se raději přidala na stranu chlapců, dělala jsem průšvihy a o přestávkách jsem s nimi chodila hrát do tělocvičny vybíjenou.  Milovala jsem jejich svět a jejich pohled na svět. Nedokázala jsem si představit, že bych se měla zajímat o líčení, vlasy nebo módu.
Zlom přišel na gymnáziu. Našla jsem si toho nejlepšího kamaráda, ale začala jsem se bavit víc a víc s děvčaty, začala jsem se chovat jako dívka a zjistila jsem, že mě to baví a cítím se lépe upravená, než celá v mikině od listí a mechu. A že si také ráda nalakuji nehty a dám masku na obličej, zatímco budu koukat na Román pro ženy.

Pokud tedy i Vy vyrůstáte s chlapci, nakonec zjistíte, že Vám to spoustu dá. Je jen důležité se umět někdy zachovat jako typická holka. Občas je to prostě potřeba!

To, co nejprve zní méně vábivě, přichází pravidelně k našemu stolu. Černý čaj se skládá ze kvašených listů, salám dozrává prostřednictvím bakterií a kvásek v chlebu není nic jiného než kvašená mouka. Kvašení kyseliny mléčné nám pak přináší každodenní výrobky na stůl, které byly vytvořeny tímto způsobem, například jogurt, podmáslí, kefír nebo zelí.

Tato metoda je zvláště vhodná, protože takto upravené potraviny nejsou ohřívány a zajišťují tak zásobování vitamíny i v zimě.

Ale nejen vitamíny obsažené v takto zpracované zelenině jsou zdravé, i naše střeva nám budou vděčná. Protože mléčně fermentované potraviny, jako je zelí, kefír nebo jogurt, podporují tvorbu zdravé střevní flóry. To je důležité nejen pro trávení, ale také pro náš imunitní systém.

Ve všech mléčně kvašených potravinách jsou bakterie již na povrchu zeleniny. Takže potřebujete jen zeleninu, nějakou sůl a nádobu. V té udržujte kvašení, tak aby nedošlo ke kontaktu s atmosférickým kyslíkem. Zeleninu zakryjete talířem nebo deskou a zatěžkejte předmětem s dodatečnou hmotností. Zatížení brání zvedání desky / talíře stoupajícími vzduchovými bublinami.

Vzhledem zápachu během prvních tří až čtyř dnů byste měli raději uchovávat nádobu v uzavřené místnosti. Je však důležité, aby se bakterie mléčného kvašení dostaly na svou „komfortní teplotu“, která začíná pouze nad 20 stupňů.

Studený balkon nebo chladný sklep proto nejsou vhodné. Teprve tehdy, až kvašení odezní, můžete skladovat nádobu v suterénu nebo ideálně při 15-18 stupňů v podkroví nebo ve schodišti.

Podle tohoto principu, se mohou i jiné zeleniny využít (červená řepa, čínské zelí, mrkev, ředkvičky, zelené fazolky, rajčata). Koření pak upraví chuť, k čínskému zelí jde dobře chilli, zázvor k mrkvi a kmín  ke kapustě.

Jakmile začnete, jistě získáte spoustu nápadů a vyzkoušíte i další neobvyklé kombinace. Neexistují žádné limity vaší kreativity a četné knihy o tomto tématu vám poskytnou mimořádné nápady  na recepty.

To, co nejprve zní méně vábivě, přichází pravidelně k našemu stolu. Černý čaj se skládá ze kvašených listů, salám dozrává prostřednictvím bakterií a kvásek v chlebu není nic jiného než kvašená mouka. Kvašení kyseliny mléčné nám pak přináší každodenní výrobky na stůl, které byly vytvořeny tímto způsobem, například jogurt, podmáslí, kefír nebo zelí.

Tato metoda je zvláště vhodná, protože takto upravené potraviny nejsou ohřívány a zajišťují tak zásobování vitamíny i v zimě.

Ale nejen vitamíny obsažené v takto zpracované zelenině jsou zdravé, i naše střeva nám budou vděčná. Protože mléčně fermentované potraviny, jako je zelí, kefír nebo jogurt, podporují tvorbu zdravé střevní flóry. To je důležité nejen pro trávení, ale také pro náš imunitní systém.

Ve všech mléčně kvašených potravinách jsou bakterie již na povrchu zeleniny. Takže potřebujete jen zeleninu, nějakou sůl a nádobu. V té udržujte kvašení, tak aby nedošlo ke kontaktu s atmosférickým kyslíkem. Zeleninu zakryjete talířem nebo deskou a zatěžkejte předmětem s dodatečnou hmotností. Zatížení brání zvedání desky / talíře stoupajícími vzduchovými bublinami.

Vzhledem zápachu během prvních tří až čtyř dnů byste měli raději uchovávat nádobu v uzavřené místnosti. Je však důležité, aby se bakterie mléčného kvašení dostaly na svou „komfortní teplotu“, která začíná pouze nad 20 stupňů.

Studený balkon nebo chladný sklep proto nejsou vhodné. Teprve tehdy, až kvašení odezní, můžete skladovat nádobu v suterénu nebo ideálně při 15-18 stupňů v podkroví nebo ve schodišti.

Podle tohoto principu, se mohou i jiné zeleniny využít (červená řepa, čínské zelí, mrkev, ředkvičky, zelené fazolky, rajčata). Koření pak upraví chuť, k čínskému zelí jde dobře chilli, zázvor k mrkvi a kmín  ke kapustě.

Jakmile začnete, jistě získáte spoustu nápadů a vyzkoušíte i další neobvyklé kombinace. Neexistují žádné limity vaší kreativity a četné knihy o tomto tématu vám poskytnou mimořádné nápady  na recepty.

To, co nejprve zní méně vábivě, přichází pravidelně k našemu stolu. Černý čaj se skládá ze kvašených listů, salám dozrává prostřednictvím bakterií a kvásek v chlebu není nic jiného než kvašená mouka. Kvašení kyseliny mléčné nám pak přináší každodenní výrobky na stůl, které byly vytvořeny tímto způsobem, například jogurt, podmáslí, kefír nebo zelí.

Tato metoda je zvláště vhodná, protože takto upravené potraviny nejsou ohřívány a zajišťují tak zásobování vitamíny i v zimě.

Ale nejen vitamíny obsažené v takto zpracované zelenině jsou zdravé, i naše střeva nám budou vděčná. Protože mléčně fermentované potraviny, jako je zelí, kefír nebo jogurt, podporují tvorbu zdravé střevní flóry. To je důležité nejen pro trávení, ale také pro náš imunitní systém.

Ve všech mléčně kvašených potravinách jsou bakterie již na povrchu zeleniny. Takže potřebujete jen zeleninu, nějakou sůl a nádobu. V té udržujte kvašení, tak aby nedošlo ke kontaktu s atmosférickým kyslíkem. Zeleninu zakryjete talířem nebo deskou a zatěžkejte předmětem s dodatečnou hmotností. Zatížení brání zvedání desky / talíře stoupajícími vzduchovými bublinami.

Vzhledem zápachu během prvních tří až čtyř dnů byste měli raději uchovávat nádobu v uzavřené místnosti. Je však důležité, aby se bakterie mléčného kvašení dostaly na svou „komfortní teplotu“, která začíná pouze nad 20 stupňů.

Studený balkon nebo chladný sklep proto nejsou vhodné. Teprve tehdy, až kvašení odezní, můžete skladovat nádobu v suterénu nebo ideálně při 15-18 stupňů v podkroví nebo ve schodišti.

Podle tohoto principu, se mohou i jiné zeleniny využít (červená řepa, čínské zelí, mrkev, ředkvičky, zelené fazolky, rajčata). Koření pak upraví chuť, k čínskému zelí jde dobře chilli, zázvor k mrkvi a kmín  ke kapustě.

Jakmile začnete, jistě získáte spoustu nápadů a vyzkoušíte i další neobvyklé kombinace. Neexistují žádné limity vaší kreativity a četné knihy o tomto tématu vám poskytnou mimořádné nápady  na recepty.